Příběhy těch, kteří dosáhli
nemožného

Sportovci, kteří nás inspirují k pohybu.

Tyto inspirativní příběhy nám ukazují, co vše je možné, když překonáme hranice lidské mobility.

Andrea Eskauová - Běžecké lyžování tělesně postižených

Andrea Eskauová v červené závodní kombinéze s běžkařskými holemi v rukou se dívá přímo do objektivu.
NAROZENA

21. března 1971

MĚSTO, KDE JE DOMA

Apolda, Německo

SPORT

Atletika a běžecké lyžování tělesně postižených

PARALYMPIJSKÉ HRY

2008, 2012, 2016
ZIMNÍ PARALYMPIJSKÉ HRY
2010, 2014

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Účast ve sportech tělesně postižených byla pro Andreu zpočátku jen východiskem z nouze, avšak zanedlouho se tato supervýkonná německá sportovkyně stala jednou z nejvýraznějších osobností paralympijské scény jak v letních, tak v zimních sportech. Nejdříve zkoušela basketbal vozíčkářů, ale postupně rozšířila oblast svého zájmu na běžecké lyžování a biatlon tělesně postižených, závody vozíčkářů a závody na handbiku.

K dnešnímu dni je Andrea držitelkou celkem 37 medailí ze světových šampionátů a je 27násobnou mistryní světa v cyklistice, biatlonu a běžeckém lyžování tělesně postižených.

"To odříkání a dřina, kterou obětovala (výhře zlaté paralympijské medaile) je skutečně nesmírná a jsme velmi hrdí na to, že můžeme být malou součástí Andreina týmu."
– Inženýr Toyota TMG

/

Získala jsem spoustu medailí, ale pro mě má největší význam možnost závodit a chovat se jako sportovkyně férově. To je podle mého názoru nesmírně důležité.

Toyota, inspirovaná nezdolnou vůlí a odhodláním této sportovkyně, Andreu oslovila s nabídkou spolupráce v roce 2012. S důrazem na pohodlí a rychlost jsme společně vypracovali návrh individuálního řešení jejího závodního vozíku a monolyže s lehkou konstrukcí z uhlíkových vláken - díky nám bude mít tato hvězdná sportovkyně na nadcházející paralympiádě možnost zazářit ještě výrazněji.

Lauren Woolstencroftová - Alpské lyžování tělesně postižených

NAROZENA

24. listopadu 1981

MĚSTO, KDE JE DOMA

Banff, Alberta, Kanada

SPORT

Alpské lyžování tělesně postižených

PARALYMPIJSKÉ HRY

2002, 2006, 2010

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Lauren se narodila bez levé ruky a bez obou nohou od kolen dolů. To však nemohlo zabránit její vášni pro sport. Na zasněžené svahy ji o víkendech bral její táta, nadšený lyžař, a pro nadějnou sportovkyni se lyžování rychle stalo životní vášní. Přes nepředstavitelné překážky a komplikace se Lauren ve 14 letech dostala do závodního týmu tělesně postižených lyžařů za kanadskou provincii Alberta.

“Když jsem začala závodit, připadal mi nejvyšší stupeň vítězů jako naprosto nedostižná meta. Roky tréninku a tvrdé práce - a také skvělý tým, který za mnou stál - to vše jsem dokázala proměnit v desítku medailí z paralympijských her.”

Kdybych měla vystihnout svoji cestu k paralympijským hrám jedním slovem, bylo by to odhodlání.

Lauren se pustila do boje, který se zdál předem prohraný, krůček po krůčku - vlastně spíš sjezdovku po sjezdovce. V průběhu svého působení v kanadském lyžařském týmu se Lauren stala jednou z nejúspěšnějších handicapovaných lyžařek světa a pro tým Kanady vyhrála na zimních paralympijských hrách 2002 v Salt Lake City deset medailí - osm zlatých, jednu stříbrnou a jednu bronzovou.

Když Lauren v roce 2010 ohlásila odchod ze závodního lyžování, prohlásila, že chce zůstat v paměti lidí jako sportovkyně, která se postavila překážkám a úspěšně je překonala.

Han Min-Su - Sledge hokejista

NAROZEN

3. června 1970

MĚSTO, KDE JE DOMA

Soul, Jižní Korea

SPORT

Sledge hokej

PARALYMPIJSKÉ HRY

2010, 2014

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Han, trpící revmatoidní artritidou obou dolních končetin, se ve třiadvaceti letech rozhodl zdolat horu vysokou 1708 metrů. Když po 17 hodinách dosáhl vrcholu, cítil příval odvahy, kterou potřeboval k překonání překážek, jež mu život postavil do cesty. Tehdy cítil, že může dosáhnout nemožného.

Když Hanovi o sedm let později amputovali nohu poté, co u něj byla diagnostikována osteomyelitida, vzpomněl si na okamžik vítězného pocitu na vrcholu hory a rozhodl se, že za tím pocitem půjde stůj co stůj, a že udělá vše pro to, aby si splnil životní sen stát se špičkovým sportovcem.

"Beru to jako výzvu… vytknout si cíl, připravit se na jeho dosažení, a cestou nesčetněkrát téměř vypustit duši. V takových okamžicích cítím, že skutečně žiju a jsem hrozně rád, že hraju hokej."

Han se začal věnovat vzpírání tělesně postižených, basketbalu a ragby vozíčkářů - vše na národní úrovni Korejské Republiky. Teprve na ledě se však začal cítit ve svém živlu. O několik let později už Han zářil jako skutečná superstar na zimní paralympiádě 2010 ve Vancouveru. Dalším krokem v Hanově hokejové kariéře bude návrat na domácí led na zimních paralympijských hrách 2018 v Jižní Koreji.

Michael Milton - Alpské lyžování tělesně postižených

NAROZEN

21. března 1973

MĚSTO, KDE JE DOMA

Canberra, Austrálie

SPORT

Alpské lyžování a cyklistika tělesně postižených

PARALYMPIJSKÉ HRY

1988, 1992, 1994, 2002, 2006, 2008

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Hned jak se Michael naučil chodit, začal s běháním. Jeho rodiče byli nadšenými lyžaři a často brávali synka do hor poblíž Canberry, kde se zrodila jeho vášeň pro rychlost a zdolávání zasněžených svahů.

Když bylo Michaelovi devět let, diagnostikovali mu rakovinu kostí a museli mu amputovat nohu nad kolenem. Po několika těžkých letech, kdy se uzdravoval a učil znovu chodit, byl 11letý Michael připraven prozkoumávat a překonávat hranice svých fyzických možností prostřednictvím sportu.

Být v pohybu, to je pro mě jako objevovat svět a zažívat jej tak intenzivně, jak jen to je možné.

Život naplněný odhodláním a neúnavným tréninkem udělal z Michaela nejúspěšnějšího paralympionika Austrálie na zimních paralympijských hrách. Michael závodí také v atletických disciplínách, cyklistice na horských kolech a v triatlonu tělesně postižených. "Nemám rád, když se něco prezentuje jako nemožné. Pro mě je život o testování mezí svých vlastních hranic a objevování, co všechno je možné."

Australskou pobočku Toyoty inspiroval Michaelův příběh natolik, že se rozhodla jej v roce 2002 podpořit. V roce 2007 se tento sportovní multiatlet stal oficiálním ambasadorem značky Toyota. Toyota je hrdým partnerem Michaela Miltona a je s ním všude tam, kam jej vedou jeho sportovní sny.

Tatyana McFaddenová - Atletika tělesně postižených

NAROZENA

21. dubna 1989

MĚSTO, KDE JE DOMA

Clarksville, Maryland, USA

SPORT

Atletika a běžecké lyžování tělesně postižených

PARALYMPIJSKÉ HRY

2004, 2008, 2012, 2016
ZIMNÍ PARALYMPIJSKÉ HRY
2014

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Tatyana se narodila v ruském Petrohradu s těžkým vrozeným postižením zvaným spina bifida, kvůli kterému byla od pasu dolů ochrnutá. První roky života strávila v sirotčinci, kde se pohybovala tak, že se rukama odstrkovala po zemi.

Po příjezdu do USA, kam Tatyana odjela s adoptivními rodiči, podstoupila operaci páteře a v rámci rekonvalescence začala zkoušet různé sporty, aby posílila ochablé svalstvo. Když byla v 8. třídě, vzala si do hlavy, že se jednoho dne stane paralympijskou šampiónkou.

I přes veškerou snahu se Tatyaně nedařilo získat povolení závodit se spolužáky na střední škole. V reakci na to se stala aktivistkou a pomohla prosadit nový zákon, který nařizuje školám dávat tělesně postiženým studentům stejné příležitosti soutěžit ve sportovních kláních mezi školami jako jejich zdravým spolužákům.

Slovo nemožný… pro mě to vlastně nic neznamená, protože jsem vždy našla způsob, jak uskutečnit to, co jsem chtěla.

Od roku 2004 je Tatyana stálou účastnicí paralympijských her v závodech na invalidním vozíku na krátkých i dlouhých tratích. Pro tým USA vyhrála celkem sedm zlatých, šest stříbrných a tři bronzové medaile. Vyhrála také bostonský, chicagský, londýnský a newyorský maraton a stala se tak prvním člověkem na světě (ze zdravých i postižených), který dokázal zvítězit ve čtyřech hlavních maratonech v jediném roce.

V roce 2014 se Tatyana vrátila do své rodné země, kde startovala ve sprintu v běžeckém lyžování na paralympijských hrách v Soči 2014. Na místě, které jí připomnělo její kruté dětství, si při přebírání stříbrné medaile Tatyana uvědomila, jak daleko to díky svému paralympijskému snu dotáhla.

Tyrone Pillay - Atletika tělesně postižených

NAROZEN

1. května 1980

MĚSTO, KDE JE DOMA

Durban, Jižní Afrika

SPORT

Atletika tělesně postižených

PARALYMPIJSKÉ HRY

2016

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Tyrone vždy snil o tom, že se stane slavným sportovcem. Snil o tom, že bude hrát kriket za tým Jižní Afriky a byl přesvědčen, že právě pro to se narodil. Kriket hrál plných 14 let, než si uvědomil, že kvůli svému postižení se mu nikdy nesplní sen stát se reprezentačním hráčem. Jak si postupně zvykal na korekční protézu levého chodidla, začal si připouštět bolestný fakt, že olympijské slávy už asi nikdy nedosáhne. Každou volnou chvíli po práci v jihoafrické pobočce Toyoty však zasvětil tréninku a sportu se věnoval také o víkendech se svými přáteli a kolegy.

Když Tyrone sledoval paralympijskou soutěž koulařů na hrách v Pekingu v roce 2008, jeho sen o olympijské slávě se náhle vrátil. Viděl sportovce, podobně vysoké a silné jako on sám, kteří závodili na světové úrovni. To byl rozhodující okamžik, kdy si Tyrone uvědomil, že patří mezi paralympioniky a že je čas s tím začít něco dělat.

Jen osm let poté, co sledoval přenos z her v Pekingu, se Tyrone sám zařadil mezi paralympijské atlety - na paralympiádě v Riu reprezentoval Jižní Afriku ve vrhu koulí. Byly to jeho první paralympijské hry a hned v nich pro svou zem vyhrál bronzovou medaili.

Co pro mě znamená dosáhnout nemožného? Zanechat odkaz další generaci sportovců. Snažit se budovat svět, kde nikdo nebude vnímat rozdíl mezi zdravými a paralympijskými závodníky.

Brad Snyder - Plavání tělesně postižených

NAROZEN

29. února 1984

MĚSTO, KDE JE DOMA

Reno, Nevada, USA

SPORT

Plavání tělesně postižených

PARALYMPIJSKÉ HRY

2012, 2016

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Nejsvobodněji se Brad Snyder cítí ve vodě. Plavat se naučil ještě jako předškolák na Floridě, závodit začal v 11 letech. Později se stal kapitánem plaveckého týmu na vojenské námořní akademii.

"Život se zrakovým postižením, život slepce, život v naprosté temnotě, to je něco, co jsem si v době před mým osudovým zraněním absolutně nedokázal představit… díky paralympiádě jsem pochopil, že i když nevidím, pořád je tu ještě spousta věcí, které dokážu dělat."

Když se zraněný Brad vrátil domů z Afghánistánu, musel se naučit, jak zvládnout život v naprosté tmě. Velkou oporou mu byla rodina, která tomuto dříve neohroženému drsnému vojákovi musela pomáhat se základními úkony, jako je najíst se, obléknout a trefit do koupelny.

Chci, aby můj příběh slyšeli všichni. Chci inspirovat budoucí generaci sportovců, aby snili o tom, že se jednou dostanou na paralympijské stupně vítězů.

Jen pár měsíců po zahojení válečných šrámů se Brad rozhodl pro návrat do známých vod, kde byl hned doslova ve svém živlu. Rok poté, co přišel na vojenské misi o zrak, hrdě vystoupil na paralympijské stupně vítězů, kde pro tým spojených států vybojoval zlato. Mezi plavci s úplnou ztrátou zraku je Brad držitelem aktuálního světového rekordu na 100 m volným stylem.

Brad před sebou teď má nový cíl: zvládnout další sport a zúčastnit se triatlonu na Paralympiádě v Tokiu v roce 2020.

Lucy Ogechukwu-Ejikeová - Vzpírání tělesně postižených

Lucy Ogechukwu Ejikeová odpočívá při tréninku v posilovně.
NAROZENA

16. října 1977

MĚSTO, KDE JE DOMA

Enugu, Nigérie

SPORT

Vzpírání tělesně postižených

PARALYMPIJSKÉ HRY

2000, 2004, 2008, 2012, 2016

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Když se Lucy přestěhovala z rodného města Enugu do domova pro tělesně postižené, objevila svět zcela nových možností, který zahrnoval i sport. Nejvíce ji zaujalo vzpírání - silová disciplína, kterou mohla provozovat i na svém invalidním vozíku.

Nedlouho před paralympiádou v Sydney se Lucy podrobila velmi přísnému tréninkovému režimu. V tom roce - hned při svém prvním startu - si domů odvezla stříbrnou medaili pro tým Nigérie. O pár let později, na paralympiádě v Aténách v roce 2004 překonala ve stejné váhové kategorii světový rekord hned dvakrát a zaslouženě vyhrála zlato.

V roce 2016 na hrách v Riu se Lucy stala zlatou medailistkou znovu, už potřetí, a tentokrát překonala rovnou tři světové rekordy.

/

Mladým dívkám, které by se chtěly věnovat vzpírání, chci vzkázat, že se nemají čeho bát. Dokážou to. Jen ať se k nám přidají. S odhodláním a odvahou mohou dosáhnout svého cíle.

Seun Adigunová - Atletika / jízda na bobech

NAROZENA

3. ledna 1987

MĚSTO, KDE JE DOMA

Chicago, Illinois, USA

SPORT

Atletika a jízda na bobech

OLYMPIJSKÉ HRY

2012 (za tým Nigérie)

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Na střední škole se nadějná americká atletka s nigerijskými kořeny proslavila především jako rychlá sprinterka a překážkářka, na cestě k vrcholovému sportu ji však zastavila srdeční vada - atrioventrikulární nodální reentry tachykardie - v jejímž důsledku pro ni intenzivní fyzická námaha znamenala přímé ohrožení života. Seun však chtěla naplnit svůj potenciál a uklidnit rodinu, která se obávala o její život, proto podstoupila náročnou operaci srdce. Po zotavení se vrátila do sportovního života, který naplnila každodenní systematickou tréninkovou rutinou. Seun měla problémy se srdcem a sport pro ni byl život ohrožující aktivitou. Proto se rozhodla podstoupit náročnou operaci srdce. Po zotavení byla Seun schopná vrátit se opět do intenzivního tréninku.

Každý den otevírám dveře k novým a nepoznaným věcem a dobře vím, co to znamená, když je něco skutečně nemožné.

Jak dokáže zazářit, to Seun světu ukázala na olympijských hrách 2012 v Londýně, kde startovala v závodě na 100 m překážek za tým Nigérie. Po skončení olympiády, když opadla její běžecká euforie, Seun zaznamenala že mnoho z jejích přátel zaměřuje pozornost na jízdu na bobech s úmyslem zúčastnit se zimní olympiády 2018. Seun zjistila, že v Africe není žádná země, kde by fungoval tým bobistů. Multitalentované sportovkyni to nedalo spát. Seun chtěla do Nigérie přinést nový sport a podpořit ženy, aby se naučily jezdit na bobech. Do svého týmu pozvala bývalé atletky.

Ve snaze prosadit v Nigérii úplně nový sport a zároveň podpořit sportující ženy na celém světě oslovila Seun bývalé sprinterky, zda by se nechtěly stát součástí jejího bobového týmu. V listopadu 2017 se Seun se svým týmem kvalifikovala jako historicky první tým bobistek z Afriky pro start na zimních olympijských hrách.

"Mobilita, to pro mě znamená zůstat zdravá. Znamená to být schopná pohybovat se způsobem, který mě udržuje mentálně, fyzicky, emocionálně a duchovně zdravou. Mobilita, to pro mě znamená zůstat zdravá. Znamená to být schopná pohybovat se způsobem, který mě udržuje mentálně, fyzicky, emocionálně a duchovně zdravou."

Rami Anis - Plavání

NAROZEN

18. března 1991

MĚSTO, KDE JE DOMA

Aleppo, Sýrie. Momentálně žije v Eeklo v Belgii.

SPORT

Plavání

OLYMPIJSKÉ HRY

2016

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

V roce 2015, po čtyřech letech, které strávil jako uprchlík v Turecku, se syrský plavec Rami rozhodl pro cestu do Evropy, kde si chtěl splnit svůj olympijský sen. Odvážný mladík se pustil do nebezpečných vod Středozemního moře jen na chatrné bárce a podařilo se mu úspěšně doplout na řecký ostrov. Odtud se Rami vydal na strastiplnou cestu a po nejrůznějších útrapách nakonec získal azyl v Belgii.

Po náročné cestě do Evropy již Ramiho olympijské sny nebyly nesplnitelnou chimérou. Na zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Brazílii kráčel syrský plavec spolu s deseti dalšími odvážnými sportovci v čele týmu uprchlíků pod vlajkou Olympijského výboru. Rami absolvoval svou první olympiádu dosažením osobního rekordu 54,25 vteřin v závodě na 100 m volným stylem.

Pro mě je olympiáda sen a olympijská vesnice je můj domov.

"Můj vzkaz všem uprchlíkům na celém světě: i když máte těžký život, hoďte ho za hlavu a jděte za svými sny."

Rami si plní sny a zároveň přináší naději milionům lidí na celém světě, kteří jsou v tuto chvíli na útěku před válečnými konflikty.

Trojčata Luikova - Maratonské běžkyně

NAROZENA

14. října 1985

MĚSTO, KDE JSOU DOMA

Tartu, Estonsko

SPORT

Atletika

OLYMPIJSKÉ HRY

2016

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Běh začal hrát v životě sester Luikových roli teprve až v jejich 24 letech. První se sportu začala věnovat Liina a následně strhla i obě své sestry. Pro všechny tři to byla nově objevená vášeň, která je rychle pohltila, protože, jak říká Liina: "Pohyb pro nás znamená svobodu." Zdravá motivace a vrozená soutěživost vnukla sestrám společný nápad: startovat proti sobě a zároveň jedna druhé po boku na olympijských hrách.

"I když už nejste úplně nejmladší, můžete se dostat na olympijské hry, tak jako se to podařilo nám," říká Liina Luiková.

Po měsících vytrvalého tréninku se sestry Luikovy kvalifikovaly na olympijské hry v Riu 2016 a staly se prvními a jedinými trojčaty, které na olympiádě kdy startovaly. Po závodě - vyčerpané, ale přesto zářící nadšením - se Lily, Liina a Leila držely za ruce a neskrývaly svou hrdost na to, že si dokázaly splnit společný sen běžet společně jako olympioničky.

Myslely jsme, že to nebude možné, protože jsme začaly tak pozdě - bylo nám už 24 let - ale ono nezáleží na tom, kolik vám je. I když už nejste úplně nejmladší, můžete se dostat na olympijské hry, tak jako se to podařilo nám." - Liina Luiková

Shane Gouldová - Plavání

NAROZENA

23. listopadu 1956

MĚSTO, KDE JE DOMA

Bicheno, Tasmánie, Austrálie

SPORT

Plavání

OLYMPIJSKÉ HRY

1972

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Poté, co se její rodina přestěhovala z Fidži zpět do Austrálie, nastoupila Shane do první třídy a zároveň se začala věnovat závodnímu plavání. Nadějná budoucí superstar rychle stoupala žebříčky a na olympiádu se poprvé dostala už v 15 letech.

Shane ovládla závodní dráhy na olympiádě v Mnichově v roce 1972, kde vyhrála celkem pět medailí - tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Byla držitelkou několika světových rekordů zároveň - na 100, 200, 400, 800 a 1500 m volným stylem a v individuálním polohovém závodě na 200 m.

Moje nejkrásnější vzpomínka na olympijské hry, to jsou lidé, kteří přicházejí z celého světa, aby se spolu v míru utkali ve sportu.

Po ovládnutí olympiády v roce 1972 se z Shane stala naprostá superstar. Mladá sportovkyně však tlak slávy ustála a vrhla se na zdolávání dalších výzev. Místo závodního bazénu ji to táhlo do otevřeného oceánu, který tak dobře znala z dětství. O dvacet let později se Shane vrátila k závodnímu plavání v kategorii masters, kde i nadále překonávala jeden světový rekord za druhým.

Dnes se toto někdejší zázračné dítě závodního plavání věnuje svému projektu Shane Gould Swimming - neziskové organizaci, která působí na Fidži, ve Švédsku a v komunitách původních obyvatel Austrálie, kde trénuje nadějné plavce a učí je, jak se ve vodě chovat bezpečně.

Zola Buddová - Cross Country

NAROZENA

26. května 1966

MĚSTA, KDE JE DOMA

Bloemfontein, Jižní Afrika a Myrtle Beach, Jižní Karolina, USA

SPORT

Běh na střední a dlouhé tratě

OLYMPIJSKÉ HRY

1984, 1992

DOSÁHNOUT NEMOŽNÉHO

Zola nikdy nevěřila, že by se mohla stát skvělou běžkyní. Běhání bylo prostě jen něco, co ji hrozně bavilo a při čem se cítila svobodná. V roce 1984 však Zola získala nečekanou slávu, když překonala světový rekord v běhu žen na 5 kilometrů. Kromě toho proslula i unikátním běžeckým stylem - běhala totiž bosá, což její úspěch ještě více zviditelnilo. "Mobilita, to je pro mě svoboda. Nejen svoboda těla, ale také svoboda emocí a svoboda ducha."

Místo toho, aby si po protnutí cílové pásky vychutnávala sladké ovoce vítězství, vnímala Zola bouřlivou politickou situaci své země. V roce 1984 byla totiž Jižní Afrika kvůli politice apartheidu vyloučena z mezinárodních atletických soutěží a čas, který Zola zaběhla, nebyl uznán jako oficiální světový rekord.

Zola, odhodlaná startovat na olympiádě v Los Angeles v roce 1984, si zažádala o britské občanství na základě toho, že její dědeček z Británie pocházel. Následující rok již běhala v britských barvách a překonala svůj nejlepší čas z předchozího roku. Tentokrát již její nový světový rekord oficiálně uznán byl.

Zola se sice vyhnula bojkotu jihoafrických sportovců, neunikla však všudypřítomné atmosféře odmítání politiky její země a tento odpor naplno pocítila i po příjezdu na olympiádu v Los Angeles. I přesto však závodila dál a v letech 1985 a 1986 se stala mistryní světa v cross country. Na olympijskou dráhu se Zola vrátila ještě v roce 1992 - tentokrát již jako hrdá reprezentantka své rodné země, Jižní Afriky.

Vaše nastavení pro soubory cookie

Naše webové stránky používají soubory cookie, abychom vám mohli poskytovat lepší služby. Pokud vůči tomu nemáte námitek, používejte tyto webové stránky jako obvykle; v opačném případě se zde můžete informovat o tom, jak nastavení pro soubory cookie změnit.

Potvrďte své předvolby označením zaškrtávacího políčka v případě, že souhlasíte; pokud nesouhlasíte, zaškrtnutí zrušte:

OK